Daggiho a můj první hon

14.11.2009

Sobotu 14.11.2009 jsme měli naplánovanou už dávno dopředu. Páni myslivci z MS Třemošná a Záluží nás pozvali na první hon na drobnou zvěř, ještě když jsme jim chodili pomáhat na hony na kachny. Hned jak jsem se nahlásila správci MS Třemošná, vyfasovala jsem oranžovou vestu jako honec, ani jsem nemrkla.

Celkem nás bylo 11 honců (z toho dva se psi : já + Daggi a vedoucí honec Martin s českým fouskem Brokem) a 19 střelců se dvěma psy. Na slavnostním zahájení honu správce oznámil, že hon se koná na drobnou zvěř, dále na spárkatou a černou zvěř. Tato informace mě trochu polekala, o černou zvěř jsem vskutku zájem neměla. Jako honec jsem měla za úkol s Daggim a ostatními nahánět zvěř směrem ke střelcům, kteří byli obestavení kolem leče. Z tohoto úkolu jsem úplně nadšená nebyla, protože není v mém zájmu učit psa štvát zvěř a toto v něm rozvíjet, když tak skvěle zachovává klid před zvěří, jak je u retrievera žádoucí. "Naštěstí" moc kusů drobné zvěře v lese nebylo, takže nebylo co štvát.

Začalo však přituhovat v místech, kde bylo a je velké množství černé zvěře. Není nic příjemného, když se člověk a pes brodí v hustých ostružinách a stromkách a kolem profuní 150 kg kňour. Ještě adrenalinovější zážitek pro mě bylo však za několik minut poté setkání s bachyní se sedmi malými prasátky. Hlavou se mi honily historky o tom, že nesmí zakvičet mládě, jinak je s námi konec. Daggiho jsem měla naštěstí u nohy, byla jsem nervózní z nepřehledných stromoví a 19 střelců různého stáří. Daggiho jsem měla u sebe a zaháněla jsme čuníky co to jen šlo, ještě u gulášku si všichni vyprávěli, jak jsem hulákala, jako správný honec. Po tomto zážitku, kdy se naštěstí bachyně s mladýma rozhodla nás oběhnout a ne hnát přez nás, jsem se rozhodla dál neriskovat a zůstávala jsem u střelců.

Mrzí mě, že si po celý hon, který trval od 8h ráno do 16h odpoledne, Daggi nemohl přinést ani jednoho bažanta či zajíce. Jednoho zajíce si sebral střelec sám a tři zbylé přinesl Brok svému pánovi Martinovi, který je střelil. Bažanty jsme dva nadehnali, bohužel si je střelci sebrali z louky sami a zbylé dva bažanty střelila druhá parta na poslední leči. Jediné pozitivum na celé události shledávám trénink klidu na stanovišti, kdy Daggi vůbec neřešil honce a zachoval klid před dvěma prchajícími zajíci, které však střelci minuli. Raději příště zkusíme hon zaměřený přímo na bažanty či kachny. Retriever je pes stvořený pro práci po výstřelu a ne pro legraci čuníkům.

Během honu jsme nafotila několik fotek, které jsem umístila na rajče. Podívat se na ně můžete po kliknutí zde.

tradiční fotoochutnávka =)

 

Daggi a čuník

 

honci a my

 

výřad

Tvorba www strnek pro chovatele, focen psu
© 2012 Charmeuse Fairytale. Tvorba stránek pro chovatele