World Dog Show 2009 Bratislava

11.10.2009

World Dog Show Bratislava 8. - 11. 10. 2009

Letošním velkým lákadlem milovníků psích výstav se stala Světová výstava psů, neboť se konala na Slovensku a byla největší Světovou výstavou psů v histroii FCI s počtem 21111 přihlášených psů. Přičemž Golden Retriever byl nejpočetněji zastoupeným plemenem celé výstavy s počtem 315 přihlášených psů.

Goldeni se vystavovali v neděli a patřil jim kruh č. 8 (psi třída otevřená, pracovní, šampionů - celkem 95 psů), kruh č. 9 (kompletní Flat Coated Retriever + Golden Retriever psi třída puppy, mladých, mezitřída a veteráni - celkem 87 psů), kruh č. 10 (feny třída mladých, mezitřída,pracovní a šampionů - celkem 94 psů) a kruh č. 11 (Golden Retriever feny třída puppy, otevřená, veteráni + Lagotto Romagnolo feny třída puppy, mladých a veteráni - celkem 77 psů). Rozhodčími pro plemeno Golden Retriever byli určeni: kruh č.8 Skalin Bo (SWE), kruh č. 9 Horst Kliebenstein (D), kruh č. 10 Jarmer Sigrid (A) a kruh č. 11 Garach Domech Angel (ESP). Tolik k obecným údajům.

Tuto kynologickou událost jsem si s Daggim nemohla nechat ujít. Očekávala jsem, že to bude jakýsi psí svátek, slavnostní událost, kterou si hlavně jedeme užít a zažít. Když jsem na stránkách výstavy četla několik dnů před jejím konáním informaci o rekordním počtu přihlášených psů, úplně mě mrazilo po těle z pocitu, jak výjimečná událost to bude.

Aby vše proběhlo v pokud možno klidném duchu, zajistila jsem předem ubytování v hotelu, parking na výstavišti, zkrátka vše, co se dalo ovlivnit. Abychom si tuto akci užili, jeli jsme s mojí kamarádkou Alenou Janákovou (CHS Golden Martha) a Daggim již v sobotu odpoledne ve 14:30 z Plzně. Počasí nebylo zrovna nejlepší, ale mohlo být i horší. Cesta ubíhala příjemně, dvě ženy pejskařky v autě = autorádio si nezahrálo za celou cestu tam ani zpět :o). Pouze u Brna nás čekalo nemilé překvapení v podobě objížďky přes Rosice a Ivančice. Tato objížďka nám zabrala 1,5 hodiny, ale nakonec jsme se v Brně díky milému panu řidiči nasměrovali správně na Bratislavu a pokračovali v jízdě. Obyvatelé Brna totiž, jak jsme zjistili, neví kudy na Bratislavu. V Bratislavě nás čekal ještě jeden zádrhel a sice pátrání po našem hotelu. Kroužili jsme v jeho blízkosti, ale nemohli jsme natrefit na malou uličku, která vedla k další a ta nás teprve dovedla do naší cílové ulice s hotelem. Ani zde místní lidé nevědí, nebo nechtějí poradit. Naštěstí nám poradili vstřícné dámy na benzině nejmenované značky a zjistili jsme, že jsme opravdu blizoučko. Ubytováni jsme tedy byli až ve 21 hodin. Po pyžamové párty s Alenou a Daggim jsme šli spát, abychom načerpali síly na výstavní klání. Ráno jsme vstávali už v 5h díky našim sousedům na patře. U výstaviště Incheba jsme byli v 6h akorát na začátek veterinární přejímky. Bohužel jsme měli smůlu na parkovací naváděče (spíš lháře). Nejprve nás první popletové naváděli, ať s Daggim a věcmi v dešti vystoupím a jdu pěšky (nakonec by to dělalo neuvěřitelný kus cesty) a s Alenou se sejdu uvnitř až vjede úplně jinou bránou a zaparkuje. Nenaletěli jsme jim a nedali se rozdělit, pokračovali jsme dál, nakonec úspěšně k bráně sektoru A. Ptali jsme se, kde v rámci našeho parkovacího sektoru, který jsme měli rezervovaný, se dostaneme blíže k hale B0, kde jsme měli vystavovat. Naváděči nás jen posílali dál, bezesmyslu úplně jinam a daleko. Ani tady jsme se nedali a hledali jsme, až jsme našli výborné místečko cca 8 metrů od vstupu do naší haly. Naše úsilí se vyplatilo. U kruhu č.8 jsme zabrali skvělé místo v první řadě kruhu. Vyzvedla jsem katalog, vyvenčila jsem Daggiho a pak jej proběhla cvičně v kruhu. Alena nám mezitím koupila k snídani kafíčko, zvědavě jsme nahlíželi do katalogu jaká krásná psiska budeme mít možnost vidět. Posuzování mělo začít v 10h, netrpělivý pan rozhodčí chtěl mít nejspíš posuzování rychle za sebou a odstartoval cca o 40 minut dříve. V Daggiho třídě otevřené bylo přihlášeno 34 psů a museli jsme se všichni vejít do malého kruhu (čtverce) naráz a do postoje. Potom nás pan Skalin Bo rozdělil, chodili jsme po pěti ve skupinkách a na individuální posouzení. Z Daggiho jsem měla skvělý pocit. Měl skvělou náladu, byl uvolněný a usměvavý, krásně se předváděl v postoji i v pohybu. Říkala jsem si, je to super, neudělali jsme ČR na Světovce žádnou ostudu. Jakým překvapením pro mě bylo, když pan rozhodčí při individuálním posuzování hleděl do davu a střídavě hypnotizoval jakýsi bod na koberci a takto z ničeho diktoval posudek. Daggimu věnoval jen pár letmých pohledů a vyfasovali jsme naše první VD. Ano, jeli jsme poprvé na zahraniční výstavu a rovnou na světovou a také pro naše první VD. Kdybych se alespoň dozvěděla proč, ani slůvko neřekl, jen mi podal červenou stužku a diplom a šli jsme. Pan rozhodčí posuzoval mě záhadným způsobem i v dalších třídách. Okolí kruhu nevycházelo z údivu a nikdo nebyl schopen rozluštit, jaký typ goldena je typ pana Skalina BO. Ve třídě šampionů si například uvědomil, kolik Výborných zadal, proto pak celou polovinu tak jak šla za sebou, žádný výběr konkrétních jedinců, poslal pryč a pořadí zadával ve druhé polovině, která se mohla nyní lépe rozprostřít po kruhu a pan rozhodčí mohl konečně zjistit, koho že si v kruhu nechal na souboj o pořadí. Pak vtipně zadal CACIB i res. CACIB v této jedné třídě, šampionů. Psům, kteří se ve třídě šampionů předváděli tak, že nevydrželi pořádně v postoji, skákali a zlobili, byl vychválen temperament. Kromě toho, měl pan rozhodčí na stole otevřený katalog, o čemž si mohu také myslet své. Já naivka jsem čekala, že by ve třídě šampionů a zvlášť na Světové výstavě mělo předvedení už nějak ukázkově vypadat. Pan Skalin Bo se celou dobu tvářil nanejvýš otráveně a unuděně, posuzování hrnul pěkně rychle, aby už jej měl snad za sebou, když chudák musel být na Světové výstavě už od čtvrtka. Zázemí bylo mizerné pro vystavovatele i pro diváky, prostě jedna velká hrůza a zklamání. Očekávala jsem, že na Světové výstavě budou hlásit jméno psa vstupujícího do kruhu, že posuzování bude korektní od kvalifikovaného rozhodčího, pro kterého bude čest posuzovat na Světové výstavě, že pan rozhodčí bude "dělat show", čili bude vysvětlovat divákům i vytavovatelům, proč zadává kterému psu jakou známku, čeho si na něm cení a co mu například vadí. Očekávala jsem prostorné zázemí pro vystavovatele i pro diváky. Ne realitu v podobě dalších vystavovatelů nalepených na našich zádech a Daggiho vystavovacím boxu a diváků stojících na nohách dalších diváků v úzkých uličkách, které se tímto staly neprůchodné. Nikdo nic pořádně neviděl, ani neslyšel. Jen výsledky se dali dopisovat z cedule, toť malé plus. Golden Retrievery si nikdo pořádně neužil, neboť rozdělením do čtyř kruhů bylo nemožné udržet si přehled. V areálu výstaviště byla nouze o odpadkové koše, což se záhy na výstavišti projevilo. Venku na travnatých prostorech nebylo kde vyvenčit psa, přece jen výstava probíhala od čtvrtka a my jsme vystavovali až v neděli, lidmi neuklízené exkrementy a déšť udělali své. Zkrátka jedno veliké zklamání. Která jiná, než Světová výstava by měla být tou pravou show? Popravdě, naše letošní Krajská výstava v Rokycanech 20. 6. 2009 měla větší úroveň a provedení v podobě rozhodčích i zázemí, že Světovou výstavu 2009 v mých očích strčila do kapsy. Já vím, že můj pohled na výstavu byl zkreslený naším výsledkem. Nejela jsem na Světovou výstavu proto, že bych měla nějaké ambice, za Výbornou bych byla maximálně šťastná a Velmi dobrou bych trávila lépe, kdyby pan rozhodčí posuzoval korektně. Chtěla jsem být součástí Světové výstavy, když se koná tak výjimečně blízko (na Slovensku). Moct si za čas říct, byla jsem tam a vystavovala jsem Daggiho na Světové výstavě 2009. Byla to pro nás zkušenost. Jasně, nejde o nic zásadního, jde o výstavu a jde o princip.Toto je můj subjektivní pohled na tuto událost.

Komplexní výsledky Golden Retrieverů ze Světové výstavy psů (WDS - World Dog Show) můžete shlédnout po kliknutí zde.  Fotky Golden Retrieverů ze Světové klubové výstavy psů můžete zhlédnout po kliknutí zde.

Fotky z výstavy pořízené Alenou Janákovou najdete po kliknutí zde a moje album z této akce najdete po kliknutí tady. Chtěla bych ještě poděkovat Aleně Janákové, že nás bezpečně dovezla tam i zpět, za milou společnost a podporu. Dále chci poděkovat všem, kteří na nás mysleli, drželi nám palce a výstavu prožívali s námi.

přívěsek od Aleny

 

přívěsek

kokarda od Aleny

kokarda

pan rozhodčí Skalin Bo (SWE)

judge - Skalin Bo

Daggi (Easy To Be Santana Golden) ve výstavním postoji - foto Anetka Nováková

Daggi in ring

Daggi (Easy To Be Santana Golden) v pohybu - foto Alena Janáková

Daggi in motion

Daggi na hotelu v pelíšku

Daggi go sleep =)

Tvorba www strnek pro chovatele, focen psu
© 2012 Charmeuse Fairytale. Tvorba stránek pro chovatele